nový životní cíl.

8. července 2018 v 10:48
Také vám přijde, že to rok od roku letí rychleji a rychleji? Že než se nadějeme, tak jsme zase o rok starší? A že čím starší jsme, tím rychleji to utíká? Tyjo, vlastně je to takový začarovaný kruh. Možná to ale bude tím, že čím starší jsme, tím více starostí a povinností máme. Ženeme se za našimi sny, životními cíli a smysly našich životů. V tom shonu možná ale tak trochu zapomínáme, co od života vlastně skutečně očekáváme a chceme. Jaký je náš opravdový vysněný cíl.



Poslední dobou to pozoruji i u sebe. Na střední mě nic takového ani nenapadlo. Měli jsme jasně daný cíl, a to dostat se do čtvrťáku a odmaturovat. V lepším případě uspět i u přijímaček na vejšku a stát se vysokoškoláky. Říkejme tomu třeba takový krátkodobý životní cíl. A povedlo se. Možná až příliš snadno. Mám za sebou první rok na vejšce, pochopitelně jsem i odmaturoval - splnil jsem si své první životní cíle. Co ale dál? Pro většinu mých vrstevníků je možná novým krátkodobým životním cílem dostat se ke státnicím, úspěšně je složit, pokračovat studiem magisterského oboru, popř. najít si hned po bakaláři super práci. Tím jestli to platí i pro mě si už tak úplně jistý není.
Víte, když jsem nastoupil na vejšku, tak jsem myslel, že zemřu. Že už to fakt nedám. A teď vůbec nemyslí, že by to bylo tak extra náročný studium. Ba naopak. Spíš šlo o to, že jsem absolutně neměl motivaci se nic učit. Prostě jsem se nemohl přinutit učit se na zkoušky. První semestrem jsem ještě nějak proplul bez extra šprtání, v tom druhým to ale bylo o dost horší. Měl jsem výčitky, že jsem nevděčný fracek, který si neváží toho, že mu bylo umožněno studovat na vysoký škole. Co by za to daly tisíce jiných lidí, kteří studovat nemohou. Ať už proto, že si to jejich rodiče nemůžou dovolit, anebo prostě proto, že jim to neumožňuje politické zřízení země, kde žijí.

Když nad tím tak přemýšlím, tak bylo dost možná všechno způsobeno tím, že jsem neměl žádný cíl. Víte, vejška se od střední, nebo aspoň ta moje, liší hlavně tím, že jste až neuvěřitelně svobodní. Na gymplu jsme se všichni hnali za maturitou a ten, kdo se na to chtěl vykašlat byl vyvrhel. Vejška dává přesně takovýmto lidem prostor. Každý se může realizovat, tak jak chce. Může se na to studium i vykašlat, nikdo z učitelů vás kvůli tomu buzerovat nebude, na rozdíl od gymplu.

Já osobně jsem neviděl důvod, proč bych se měl učit. Jasně, spousta z vás by řekla, že když budu mít vejšku, mám větší šanci, že nebudu muset dřít někde v továrně za pár stovek. A taky že možná budu moci dělat něco, co mě bude skutečně bavit. A to je přesně ono. Abyste pochopili, pro mě je strašně důležitý dělat něco, co mě baví. Nechci jen od nevidim do nevidim dřít jen proto, abych z toho měl prachy. Chci skutečně dělat něco, co mě baví. A přesně tuhle úvahu jsem se pokusil přenést už do svého vysokoškolského studia. Přeci jenom, chtělo to na tom všem najít něco pozitivního. Urovnat si v hlavě, co mě na tom studiu vlastně baví a nenechat se pohltit tím, co mě nebaví. A to se mi dost možná povedlo. Stal jsem se součástí jednoho rozhlasového pořadu, kde každý týden mluvíme o nějakém aktuálním politickém tématu. Zjistil jsem, že moderování je něco, co mě fakt děsně baví. Vlastně to dělám mnohem radši než věci do školy. A vlastně jsem tak dost možná našel i nový životní cíl svého života -> pomáhat lidem pochopit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Petr Štolfa Petr Štolfa | 8. července 2018 v 11:05 | Reagovat

Pomáhat lidem pochopit? :-)

2 Snílek Snílek | E-mail | Web | 3. srpna 2018 v 22:14 | Reagovat

hlavní přeci je, že ses našel :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama