Velké finále se blíží|Maturiťák

28. ledna 2017 v 19:09 | Patrik
Na každého jednou dojde. A letos, letos došlo už i na mě.

Jako by to bylo před pár týdny, kdy jsem s hrůzou vstupoval do závěrečného, devátého, ročníku základky. Čekala mě volba střední školy a pak hned přijímačky. Přišlo mi to jako absolutně nereálný, abych se dostat na gympl. Já, jenž už od páté třídy postrádal smysl pro matiku a zejména pak pro slovní úlohy, bych měl strávit další čtyři roky s něčím tak odporným, čím matika bezpochyby je?! Kord, když právě test z matiky byl součástí přijímacího řízení.

Bůh dal a já uspěl. Dost možná díky nepřetržité přípravě už od začátku devítky, dost možná díky té správné konstelaci hvězd. Učitelé to do nás hustili od rána, a kdybychom neutíkali domů, tak snad až do večera. Byl jsem štěstím bez sebe, když to v květnu všechno skončilo a my do školy chodili už jenom proto, že jsme museli.

To pravé peklo na sebe však nedalo dlouho čekat, začalo totiž hned 1. září. Skok ze základky to byl velký a nemálo z nás by to nejradši v průběhu prváku zabalilo. Vydrželi jsme, všechny čtvrtletky z matiky zvládli max. na čtyřky, a dospěli až do poslední ročníku. Cesta to byla neuvěřitelně náročná jak psychicky, tak fyzicky. Možná nejnáročnější je ale právě tenhle poslední ročník. Hrne se to na nás ze všech stran - seminárka, zpracovávání okruhů k matuře, učit se na běžné hodiny, a k tomu všemu fungovat jako syn, bratr a vnuk. Dosti toho. A abychom náhodou zbytečně neplýtvali volným časem, museli jsme zorganizovat několik akcí, už ze své podstaty typických pro čtvrtý, maturitní, ročník. Od stužkováku, který jsme pojali Potterovsky, přes čertovskou besídku, až po maturitní ples.

Ano, maturitní ples. Pro mnohé to nejkrásnější, nejočekávanější a nejzbožnější na celém středoškolském studiu. Pro mě to nejděsivější, co mne za poslední měsíce potkalo a co se také stalo mou noční můrou. Upřímně, vůbec jsem se tam netěšil. Přestože jsem úspěšně absolvoval hodiny tance, tento typ zábavy mezi mé koníčky fakt nepatří. A taky, zrovna jsem dvakrát nestál o promenádu po červeném koberci při cestě pro svou šerpu. Můj skeptický postoj k celé události ještě umocňovala má participace na tombole. Jako pan a paní tomboláčkovi jsme se spolužačkou trpělivě a snad i mile apelovali na drahé spolužáky, aby konečně, týden po termínu, donesli ceny. Nicméně, marně. Mnohdy si člověk připadal, jakoby po spolužácích chtěl něco nadlidského. Shrnu-li tuto zkušenost, nikdy v životě nechci organizovat nějaký další ples. Nic horšího a nejnevděčnějšího jsem v životě totiž asi nedělal.
Bohužel, nikdo by mi asi neodpustil, kdybych se po tom všem plesu prostě a jednoduše nezúčastnil.

Dnes, více jak dva týdny po dni "D," musím říci, že jsem nic krásnější a rychlejšího snad nezažil. Večer to byl naprosto super. Dlouho jsem se takhle nebavil a upřímně, všechny ty přípravy stály za to. Ještě v pátek ráno jsem vstával s touhou, aby už bylo po všem. V sobotu ráno jsem si přál, abychom ples měli ještě stále před sebou…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Skříteček2 Skříteček2 | E-mail | Web | 29. ledna 2017 v 14:02 | Reagovat

Tvůj blog jsem objevila někdy na podzim a ihned mi padl do oka – letos jsem totiž, stejně jako ty, v maturitním ročníku a s tvými články jsem se nejednou dokázala velice přesně ztotožnit. :-D Nicméně až teď jsem se sebrala k tomu, abych napsala nějaký relevantní komentář k článku...

Já jsem si svůj ples odbyla toto úterý. Musím se přiznat, že jsem se na něj vůbec netěšila. Kolik věcí se muselo zařídit a klapnout! Drahé půjčovné princeznovských šatů, které jsem vybírala už v září, aby na mě ještě něco zbylo. Všechny šaty byly krásné, ale kvůli tomu, že jsem malá a drobná, mi skoro žádné nebyly. Po asi 4 hodinách zkoušení a váhání jsem si jedny vyhlídla a zamluvila. A tím skončilo veškeré nějaké "těšení se" na ples. Zařizovala se afterparty, půlnoční překvapení, líčení, kadeřnice, přespávání, logistické věci (kdo přiveze a odveze těch x desítek kousků oblečení, bot a šaty a tak podobně), ... Poslední dny před plesem jsem byla vyschízovaná skoro na maximum. Ale přes to všechno jsem si ples ohromně užila a opravdu to byl jeden z nejlepších večerů (a nocí) mého života. :-) Na jeden večer jsem byla princeznou a všichni byli tak krásní, radostní a jako ze škatulky. Budu na to ještě dlouho vzpomínat. :-)

2 Patrik Patrik | Web | 10. února 2017 v 17:52 | Reagovat

[1]: Díky za komentář, potěšil mě:)) Konečně někdo, kdo prožívá stejné pocity :D ještě že jsem "šaty" na ples měl už pěkně dlouho jisté, tak nějak od narození :D ale i tak těch příprav a nervů byla hromada...

3 ra.innie ra.innie | E-mail | Web | 1. března 2017 v 13:23 | Reagovat

Ono se to nezdá, ale člověk ani nestíhá koukat, jak moc to letí. Střední byla hrozně rychlá a když se na to člověk zpětně podívá, tak zjistí, že to fakt letělo jak o závod. Prvák, šup a jsi u maturity :) Nepatřila jsem k těm, kteří by se na maturák těšili a kteří patřili k těm, co ho označovali za nejkrásnější chvíli. Spíš mi pak přišlo zlomové držet to maturitní vysvědčení v ruce. Souhlasím s tebou, že organizace a všechno, co se kolem plesu točí, je opravdový chaos. Naštěstí jsem ale nepatřila k těm, kteří vyřizovali ty nejdůležitější věci. Na maturáku nakonec bylo přes 1000 lidí a všichni si ho užili. Je super, že sis svůj maturák užil :) Není nad to, vidět všechno to, co se několik měsíců připravuje, pak najednou :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama