Češi se postavili Hitlerovi a já se nenarodil|Téma týdne

5. listopadu 2016 v 19:30 | Patrik
EXTRA ČLÁNEK Mrkněte se spolu se mnou, jaký je to vlastně zázrak, že tu teď píši článek na Téma týdne nebo že spolu chodíme do třídy?! Sobotní zamyšlení nad tématem týdne je tu!


Ahoj všichni,

po delší době vás opět zdravím od svého počítače. Opět to dopadlo tak, jak jsem nechtěl. Do školy toho je tolik, že na svůj blog nemám skoro vůbec čas. Jsem rád, když zvládnu napsat jeden článek za týden, a že to většinou je ten na "Téma týdne." Štve mě to, protože jsem si blog zakládal hlavně proto, abych zde mohl prezentovat své názory, svoji tvorbu a hlavně SEBE. Bohužel, maturita se neúprosně blíží, a tak musím upřednostňovat školu. A že se k sakru blíží mílovými kroky. Tak nějak nestíhám číst ani maturitní četbu - z dvaceti knih mám sotva načteno osm… Ono kdybych místo toho nečetl nového Harryho Pottera, či knihu o "Střetu civilizací," bylo by to vše jednodušší. Ale už se stalo, hold už takový jsem a jiný nebudu. Jakoby všechny ty knihy, které jsem tento rok objevil, a které si chci přečíst, nemohly přijít dříve, či naopak, později. Ale jak říkají naši profesoři na gymplu - bude to náročně a vlastně nikdo nechápe, jak to ti maturanti vždycky zvládnou, ale prostě to zvládnou. Tak v to také doufám! Ale zpět k tomu, proč tu teď píši tento článek. Asi jste si ho nerozklikli proto, abyste se dozvěděli, jak nestíhám k matuře, chápu. Tento týden je tématem něco, co mě odjakživa fascinuje. Takovéto "co by…kdyby." Taková ta alternativní historie. Vždycky si s nadšením přečtu články o tom, co by se stalo, kdyby Hitler vyhrál 2. světovou válku, kde bychom byli, kdyby u nás v roce 1948 nepřevzali vládu komunisti, nebo jestli by vůbec došlo k válce, kdybychom byli i nadále součástí Rakousko - Uherska.

Popravdě, bylo by to hustý se nějak "přenést" do té alternativní historie a pozorovat, jak se co vyvinulo a vyvíjí. Mě osobně ani tak moc nezajímají události předcházející 20. století, které by se odehrály jinak, jako události samotného 20. století. Jo, tak tahle věta se mi moc nepovedla. Víc zkomolit už to asi nešlo, ale má myšlenka je natolik komplikovaná, že ji asi slovy snad ani nedokážu říci. Prostě, nejvíc ze všeho mě zajímá, co by se stalo, kdyby události 20. století dopadly jinak, než dopadly. Asi je to proto, že právě o těchto dějinách vím "nejvíce." Jo, nejvíce v uvozovkách…pořád totiž nevím dost a nejsem si jistý, jestli je v mých silách to změnit. I když jako maturant (sakra, zase ta maturita) z dějepisu bych to vědět asi měl. Mým velkým problémem je absence smyslu pro pamatování si letopočtů a souvislostí. Možná vám tak řeknu, kdy do Českých zemí přišel Karel IV., kdy došlo k bitvě u Hastings nebo kdy proběhlo národní obrození. Toť z hluboké historie našeho statečného českého národa vše. A že mě to štve strašně moc. Kord teď, v době kdy se do naší historie snaží dostat národy a společnosti, které tam nikdy moc nepatřily a vždy byly tak trochu naším nepřítelem. Opět zde platí má oblíbená věta, a to že z historie vychází jak přítomnost, tak i naše budoucnost. Proto je tak důležité ji znát!

Víte, stejně tak, jako je úžasné představovat si, co by se stalo, kdyby významné historické milníky našeho světa dopadly jinak, než dopadly, tak je stejně úžasné uvědomovat si, že právě díky tomu, jak se minulost před lety odehrála, tu jsme. Já můžu psát tento článek a vy ho můžete číst. Zkusme si představit takovou situaci, která by mohla dnešní realitu velmi výrazně změnit.

Češi se postavili Hitlerovi a já se nenarodil
Píše se rok 1938 a říšský protektor Adolf Hitler se na základě Mnichovské dohody podepsané tehdejšími mocnostmi chystá převzít vládu nad pohraničím Československé republiky. Jak známo, Češi se bez boje vzdát nechtěli, pevně totiž věřili v pomoc oněch spojenců, kteří "o nás bez nás" v Mnichově rozhodli o našem osudu. Co by se stalo, kdyby český národ neustoupil a o svá historická území bojoval? Dnes bych tu asi neseděl. Pravděpodobně by jeden z mých předků zemřel při bombardování našeho území. Jak říká naše profesorka historie, Hitler by asi nevystřílel 7,5 milionů Čechů, ale podstatnou část určitě. K českému národu choval takové sympatie, jako třeba já k pavoukovi, co se mi teď spouští na stůl. I když, jsem schopný být tak krutý a bezcitný jako on? To snad ani nejde. Běhá mi z toho mráz po zádech. Pamatuji si, jak mi babička kdysi vyprávěla o mém pradědovi, kterého jsem bohužel nikdy nepotkal. V roce 1942 musel nuceně odejít do Berlína, kde pracoval pro Hitlera. Když se po dvou letech vrátil, má prababička ho nemohla poznat. Místo svého usměvavého muže se vrátil vyhublý člověk, kterému ve 30 letech zešedivěly vlasy. Vezměte si, že právě on mohl v Německu tehdy ztratit život, v důsledku čeho by se v roce 1946 nenarodila má babička, a tudíž bych tu nebyl ani já. Nebyl by tu ani můj otec a ani má sestra.

Při tomto uvažování se představuji takovou tu scénu z posledního dílu Harryho Pottera, kdy Hermiona vyřkne ke svým rodičům slovo "zapomeňte". Stejně tak se mi v mysli přehrávají scény, jak z mého pokoje mizím já, sestra, z mé třídy mizí spolužáci, jejichž předci měli stejný osud jako ti mí. Jo, asi jsem trochu cvok. Normálního člověka by takhle uvažovat asi nenapadlo, ale mě hold ano. Jak říkám, takovéto uvažování mne nesmírně baví. Ovšem článek je už docela dost dlouhý, ani jsem to tak původně nezamýšlel. Doufám, že jsem vás alespoň trochu pobavil a třeba i přiměl zamyslet se nad minulostí své rodiny. A zase příště, třeba u článku zamýšlejícího se nad alternativní historií, na viděnou!

Hezký den :-)

PS: Klikejte na můj Spotify účet - odkaz po kliknutí na ikonku v záhlaví webu ;)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama