Světlo, prosím|Téma týdne

7. října 2016 v 16:44 | Patrik
Proč žít život ve tmě, když světla je tu dost pro všechny? Možná proto, že nemáme dost odvahy být sami sebou…


Konečně je tu ten zatracený pátek. A já se zase ptám - proč není pátek stejně tak často jako pondělí?! Toť otázka k zamyšlení…
Vskutku jsem rád, že jsem se dočkal. Tento týden byl první vlaštovkou těch týdnů, kdy nic nestíháte, nezvládáte a nejraději byste se na vše už vykašlali a šli spát. Bohužel, tak lehké to není. Kdyby bylo, tak celý tenhle týden prospím. Bylo to vážně šílený. Tak šílený a vyčerpávající, že jsem nenašel ani trošku času na tyhle stránky - proto "Téma týdne" až dnes.

Opět se mi po delší době poštěstilo a zvládl jsem hlasovat pro téma toho týdne. Mám rád takovýhle filosofický témata zabývající se životem. Svou volbu mohu odůvodnit i tak, že mne samotného by nejvíce zajímalo, jestli svůj život prožívám "ve tmě", či naopak. Ale co je opakem? Život ve světle? Navíc, pro tento týden je tohle téma víc než hodící se. Kdy jindy bychom se měli bavit o tom, kdy a jak prosadit svůj názor a vylézt z té "tmy", než při volbách?!

Co mě tak na úvod tohoto článku napadá? Možná to zní divně, ale při slovech "život ve tmě" si představím pštrosa s hlavou v písku. Bojí se okolního světa a chce před ním utéci. Tak by se podle mě mohl cítit někdo, kdo žije svůj život ve tmě. Proč to vlastně dělá? Bojí se? Ale čeho?! Chce něco skrýt? Ale co?! Tyjo, těch otázek je tolik. Tak hlavně, nikdo takový přeci nemůže být ve svém životě šťastný. Dělat to, co chtějí ostatní, zastávat názor, který mi není vlastní - ale co by člověk neudělal pro svůj klid?! Možná bychom se měli přestat zajímat o naše okolí, ale soustředit se hlavně sami na sebe. Co nás dělá šťastnými a veselými. Každý jsme originální a hlavně, každý budeme žít celý svůj život se sebou. Před společností a přáteli teoreticky vzato utečeme, ale sami před sebou? Asi těžko. To je hlavní klíč k těm depresím, úzkostem a zklamáním, které takovýto člověk prožívá. A že právě tyto psychické nemoci slyším ve svém okolí dost často.

Ono se tu lehce radí a filosofuje, ale tím nejtěžším je sáhnout si do svého vlastního svědomí a vědomí. Nemyslím si, že bych přežíval někde v tmavém koutečku společnosti. Nebojím se prosadit svůj názor, i když stejně tak mnohdy ze svých požadavků ustoupím - možná právě pro blaho společnosti. Dost dobře si ale uvědomuji, jak mě to štve. Ovšem, na druhou stranu, člověk musí být schopný také přijímat názory druhých lidí. Když to tak vezmu, právě otevřenost, vytyčení a zastávání vlastních priorit, hodnot a názorů je cesta ke kvalitnímu životu překypujícího přáteli a štěstím. Všímám si toho ve svém okolí, ale i ve škole. Takoví učitelé. Přestože neradi uznávají své chyby, mají nejraději takové ty typy lidí, co nejvíce diskutují, šťourají a hlasitě hájí svůj názor. Někdy až přehnaně často. Přestože paní profesorka zpočátku "držkuje," nakonec s nimi stejně polemizuje na daný problém několik minut. A to pak my, žijící na půl ve "tmě" a na půl ve "světle," máme čas na spánek. Co jsem tím chtěl vlastně říct?! Jenom to, že o lidi mající svůj názor je ve společnosti největší zájem. Já sám nemám rád takovéty typy lidí, co vám všechno "odkejvou" a mění tak svůj názor desetkrát denně. To si tak říkám, jak zrovna oni volí, když nejsou schopni rozhodnout se pro jeden názor a zastávat ho?

A co bych vzkázal těm extrémním "bojákům," co svůj život žijí stále ve tmě (a že jich znám spoustu)?. Kašlete na všechny a buďte sami sebou. Vydejte se alespoň tou střední cestou jako já. Není nutný vyjádřit se ke všemu, ale snažit se najít alespoň kompromis!
Hezký den a život plný jen těch světlých zítřků:)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 7. října 2016 v 18:31 | Reagovat

Když už jsi začal filozoficky, myslím, že filozofie je jen krůčkem od kvantové fyziky, takže když čas začneš vnímat jako relativní, nebude už pro tebe pondělí pondělím jak jsi jej vnímal doposud :-D

Víš ono je to těžší než píšeš. Jsem ten typ, který se drží svého, prosazuje své názory umírněně, ale na  nelogické kompromisy prostě neslyší.

Popsal jsi dokonalý typ učitele, takový by měl učitel prostě být. Pár jich znám- ale je jich opravdu jenom pár.
Pak máš učitele, kteří si nenechají do ničeho mluvit. Nebo učitele, kteří nábožně poslouchají "držkaře", kteří mají ale vážně jen plnou hubu keců a umí prosadit naprosto jakoukoliv hovadinu. A tihle učitelé jsou mnohem horší než ten první typ špatných učitelů.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama