Nervy v čokoládě - 4. část

19. září 2016 v 10:00 | Patrik |  Original product
"Ano, nějaký muž mě pronásledoval. Ale v pohodě jsem ho setřásl, tak není důvod plašit," odpověděl jsem. "Chlapče, už teď je pozdě. Ten muž je sám Dablich, teda jeho duch. Celý proces odebrání duše a uzavření se do svého nitra se skládá ze tří setkání s Dablichovým duchem. A pokud se nepletu, ty jsi prodělal již dvě," překvapila mě paní. "Cože?," vykřiknu.


"Víckrát než jednou jsme se nesetkali," okamžitě odvětím. "Druhé setkání proběhlo včera. Snažila jsem se tě varovat, ale utekl jsi mi dřív než jsem něco mohla udělat. Nechápu vás mladé. I přesto, že se vám někde něco ošklivého přihodí, máte tu drzost se na místo vrátit. Vsadím se, že dnes ráno jsi na krku našel jizvu," dodala. Nic neříkám a radši jenom sklopím oči. "Třetí setkání je vrchol všeho. Nákaza se tvého těla zcela zmocní a paralelizuje jej," pokračovala dál. "Jediná šance na přežití je už nikdy se sem nevrátit. Musíš odsud co nejrychleji pryč, dokud je čas," dodává téměř neslyšitelně. Chvíli na ni zírám a nevím, co mám říct. "Nic neříkej a okamžitě zmiz! Možná, že už teď je pozdě," netrpělivě dodala.


Vyběhl jsem ven z místnosti. Oči si již šeru přivykly. Vlastně je tu skoro tma. Opatrně dojdu až ke vchodovým dveřím a otevřu je. Rozhlížím se na všechny strany…TMA. "Ne, teď to přeci nevzdám," říkám si. Běžím do neznáma a v běhu narazím do nějaké lampy, jakoby se sem sama přemístila. "Co to k sakru je," ptám se sám sebe. Jsem zase v té místnosti. V těle cítím šílené horko a jsem přeslazený, jako kdybych snědl hromadu vánočních figurek. Něco je ale jinak. Vedle mě stojí nějaký neznámý vysoký muž. Všiml jsem si, že má oči černé jako uhel, úplně bez života. Ale já ty oči znám! Je to ten muž v kápi, který mě pronásledoval na ulici. Tentokrát mě ale dostal. Posadí se na postel a kouká na mě. Doslova mne propichuje očima. Cítím, jak jeho pohled bolí. Něco tiše šušká. "Jsi výjimečný," začne takovou tou češtinou ze starých knih. "Vše, co tady vidíš se děje jenom u tebe v hlavě a v těle. Byl jsi vybrán k odčinění lidského posměchu. Mně nikdy neutečeš, rozumíš?! Já jsem ty," skoro na mě křičí. Naposledy mne propíchne svýma očima a začne se šíleně smát. Tak šíleně, že se mi z toho všeho vhrnou do očí slzy.

Závěrečná část povídky Nervy v čokoládě už příští pondělí (26. 9. 2016)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama