Můj první den ve škole

1. září 2016 v 17:15 | Patrik |  Recenze
Ano, je tomu tak. A přestože jsem se tomuto tématu tady na blogu nedávno věnoval, nemohu tuto super událost jen tak přejít.


Dnes nám opět po dvou měsících prázdnin, léta, sluníčka, pohody a volna začala škola. Věřím, že se mezi námi najde spousta dětí, dospívajících, kteří se do školy těšili, chápu. Teda, spíš chápu u prvňáků. Já byl tehdy ze školy úplně nadšený a strašně mě mrzelo, že musím asi po hodině domů. Nemohl jsem se dočkat druhého dne. Jo, to jsem ještě býval do školy blázen. To byly časy. Těm už ale dávno odzvonilo. Ono se není asi čemu divit. Strávit v českém vzdělávacím systému bezmála 13 let je úctihodné. Alespoň z mého pohledu. Sám se divím, jak jsem to mohl vydržet. I když, na prvním stupni to byla ještě pohoda. Přestože druhý stupeň byl o chlup náročnější, hlavně v devítce, taky se to dalo. To pravé peklo dorazilo až v roce 2013, kdy jsem poprvé vkročil do svého nového působiště, tedy na gympl. Od té doby se má nenávist ke škole už jenom stupňuje. Když jsem si v prváku říkal, že je to šílený a že nic horšího už potkat nemůžu, nevěděl jsem, co mě čeká o dva roky později.

Hledání volného času
I tak by se dal celý třeťák nazvat. Třikrát týdně do čtyř. Povinnost vypracovat minimálně dvacetistránkovou seminární práci. Učit se něco, co absolutně nechápete. Neříkám, nikdy jsem na tom v matice nebyl nijak dobře. Ale snažil jsem se, druhák jsem končil se dvojkou. Poprvé od devítky. Ale to PEKLO, co přišlo v matice, to nikomu nepřeju. Jestliže jsem si myslel, že kombinatorika v prvním pololetí je hrůza, tak to jsem nevěděl, co mě čeká v tom druhým. Naivně jsem si myslel, že si trojku z pololetí opravím na dvojku. Stereometrie je to nejhroší, co mě kdy potkalo a asi i potká. Fakt nechápu, k čemu nám to v životě bude. Ale co ÚPLNĚ MEGA nechápu je, kdo něco takovýho vymyslel.


Velký finále se blíží - již brzy
Třeťák jsem naštěstí dal, i když jen tak tak jsem unikl svým prvním čtyřkám v životě. Stále tak mohu hrdě říci, že žádnou čtyřku jsem NIKDY na výzo nedostal. Zaplať pán Bůh. Teď už zbývá přežít posledních osm měsíců. Tyjo, už nikdy nepůjdu do školy 1. září, už nikdy nebudu do školy chodit celých 10 měsíců. Ale hlavně! Konečně vypadnu z gymplu. Jenom zvládnout maturu. Zatím to se mnou vypadá všelijak. Maturitní četbě jsem zatím moc nedal, seminárku do tohoto školního roku jsem ještě ani nezačal. Chápete tu nespravedlnost? Historie je jedinej seminář, kde je povinná seminárka i ve čtvrťáku. Jakobychom toho měli jinak málo.
Když to ale všechno zvládnu, nebudu mít asi úplně tak vyhráno. Přijde hrůza č. 2, a to přijímačky na vysokou školu. Kéž by mě vzali alespoň na jednu. Proč zrovna já musím být humanitní typ? Proč se chci hlásit na školu, kam přijmou z cca 700 uchazečů sotva sedmdesát?! Nevím...

Také si zde přečtěte: Drobné si nechte...

A co můj blog?
Nad tím přemýšlím celý den. Už teď vidím, jak času bude málo. Přestože nám pár předmětů odpadlo. Určitě bych chtěl zachovat pondělní povídky na pokračování. A až vyčerpám jejich zásobu, budu se snažit každé pondělí přicházet s novým zajímavým článkem, jako úvaha, recenze, atp. Proto nové příspěvky tady čekejte hlavně v pondělí. Bude to takové povzbuzení do nového týdne. :)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Deniska Deniska | 7. září 2016 v 21:43 | Reagovat

Páťo, neboj tenhle rok budeme jen filozofovat a nakonci se posereme <3 #staystrong

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama