Cesta do hlubin študákovy duše|Téma týdne

21. září 2016 v 18:06 | Patrik
Polovina týdne je téměř za námi. A tudíž, nastal čas se zabývat tématem tohoto týdne. Tentokrát zní otázka prostě - Kdo vlastně jsem? Je na ní ale stejně tak prosté odpovědi?!


Poprvé se mi podařilo včas zahlasovat a ovlivnit tak podobu tématu tohoto týdne. Jsem rád, že zrovna má volba získala největší počet hlasů, a tak se tu dnes můžu zabývat něčím, co zajímá i mne. Jo, i mne. Možná vás to překvapí, možná ne. Minulý týden bylo téma týdne opravdovým oříškem. A dle příspěvků vidím, že nejenom pro mne. Tentokrát však nemusím polemizovat o něčem, co není příliš reálné. Tentokrát mohu přemýšlet nad sebou samým.

Když si to tak vezmu, tak nějak se známe a vníme asi všichni. Takový ten obecný pohled máme. Víme, co nám vadí, co milujeme a co nás dokáže pěkně vytočit. Ale zabývali jsme se někdy tím, proč tomu tak je? Vstoupili jsme někdy do oblastí svého mozku, jejichž brány jsou před námi pečlivě zavřeny? Asi ne, nebylo důvodu. Mě takovéto myšlenky vždycky napadají právě v tomto ročním období. Při chladných tmavých podzimních dnech přemýšlím nad sebou, nad svým životem a nad životy svých přátel. Zpytuji svědomí, zhodnocuji své kroky, které jsem během dne udělal, vracím se k událostem, které mne ovlivnily. Rozvažuji nad tím, jak postupovat v té a té situaci, zvažuji, kdo mi stojí za to a to... Někdy bych se chtěl stát malinkým Páťou, který by mohl proniknout do mozkových závitů toho velkého Patrika, a zjistit tak, jaký uvnitř skutečně jsem. Tak lehké to ale asi nikdy mít nebudu...

Když nad tím tak přemýšlím, shrňme si, co o sobě mohu říci. Tak zaprvé, všichni víme, že jsem tak trochu blázen (a kdo ne, tak to ví teď). Kdyby si nějaký vyšší orgán tohoto státu přečetl chat na messengeru, který vedu se svými přáteli, nebo jenom na pár minutek nahlédl do mého mozkového ústrojí, asi by nás všechny zabásli. Ale berme to z té lepší stránky, alespoň bychom konečně měli čas přemýšlet nad tím, jaký jsme a proč. Krom toho jsem blázen do knih, do světa Harry Pottera, do seriálů, do přátel, do instagramu :D, našla by se toho celá řada… Ale to už zase odbíhám do roviny materiální. Achjo, opět mne to tlačí někam, kam nechci.

Ale teď vážně, kdo vlastně jsem?
Je to těžký. Je nesmírně složitý pracovat v době plné definic a fakt s něčím, co se nedá uchopit. Pracovat se sebou samým, resp. se svojí povahou, vlastnostmi a těmi všemi věcmi, co se mi dějí v hlavě. Tyjo, takhle jsem nad sebou samým snad ještě nikdy nepřemýšlel. Ještě nikdy jsem se nepohyboval v takhle tajemný oblasti svého života. Asi jsem neměl potřebu a ani čas. Ale možná, jestliže chci pochopit, proč mě mí přátelé mají rádi (nebo v to alespoň doufám), nebo proč mě někteří lidé rádi nemají, musím se "sám sebou probrat." Kousek po kousku, a to je práce na delší dobu. Asi se to nedá stihnout za pár hodin práce na tomto článku. Vlastně je to práce na celý život, protože jestliže si někdo myslí, že se lze kompletně poznat a pochopit během pár chvil, je to blázen - ale tochu jiný než já! Celý život se vyvíjíme, měníme, upravujeme své priority, hodnoty, cíle. Nikdy podle mne nemůžeme zcela pochopit sebe sami. Jasně, ty základní a pro nás tak typický vlastnosti nám asi zůstanou napořád. Moje puntičkářství, urážlivost kvůli blbostem a taky snaha být s každým přítelem - tyhle hrozný vlastnosti mi zůstanou asi napořád. Bohužel, možná bohu dík. Jak kdy a kde. Naopak o co bych fakt přijít nechtěl? O svůj smysl pro humor. Jo, toho si vážně cením, protože takový blbosti, jaký vymyslím já, se fakt jen tak nevidí. A popravdě, někdy si sám sobě říkám: "Sakra, Patriku, ty jsi tak k*revsky vtipný." :D S tím souvisí asi má další vlastnost - rád dělám lidem radost, rád vidím ve své přítomnosti na jejich obličejích úsměv. A na závěr jedno velký přiznání. Něco, co na mě vážně platí a nevím, co s tím dělat. Jestliže se v mé přítomnosti rozbrečí holka, odpustím jí cokoliv... Slzy na mne totiž fakt platí...
Díky za přečtení :)

PS: Klikej na můj Spotify účet v záhlaví webu (OneRepublic, Tove Lo, Foster The People - a mnoho dalších najdeš v mém playlistu) :-)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Michelle Michelle | Web | 21. září 2016 v 20:35 | Reagovat

O puntičkářství vím svoje - je to peklo.

2 Astaer Astaer | E-mail | Web | 22. září 2016 v 22:34 | Reagovat

No, většinou lidé znají sami sebe jen povrchně, jak píšeš tak nějak. To asi nebude to pravé poznání.
K tomuhle tématu:

Thales, řecký mudrc, byv otázán, co je nejtěžší, odpověděl: "Poznání sebe."

"Kdybys znal i výšky nebes, šířky země a hlubokosti moře, neznáš-li sebe, podobáš se člověku, jenž staví bez pevného základu." (Sv. Bernard)

"Poznání sebe, jest mezi všemi vědami nejkrásnější a největší: jest základ moudrosti." (Klement Alexandrijský)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama