Vzpomínky kam se podíváš

28. srpna 2016 v 18:47 | Patrik
"První vzpomínka", a na co by měla být? Na chvíli, kdy se v mém životě objevil první domácí mazlíček, na první společné chvíle s mými nejlepšími přáteli, na svůj první den s dioptrickými brýlemi, nebo na noc, kdy jsem se poprvé opil?


Nikdy mě nenapadlo, že nás život je vlastně plný vzpomínek. Všechno je jednou poprvé a čím starší jsme, tím více vzpomínáme. Možná je to tím, že vzpomínek přibývá šílenou rychlostí. Možná, že čím starší jsme, tím více se náš život stává stereotypním a my tak nemáme na co nového vzpomínat. Ano, vzpomínáme na děství, na mládí, ale vzpomínáme na něco nového, co jsme prožili v třeba v šedesáti?! Vzpomeňme, jak babička a děda říkají, že toto už pro ně není, ale přeci jenom...nepřipravili se tak o vzpomínku?! Možná i proto se říká "užívej života, žiješ jen jednou". Ano, užívej a získávej tak nové a krásné vzpomínky.

Právě teď je moje mysl zcela zaplavena vzpomínkami. Nevím, jestli to byl tak dobrý nápad vzpomínat. Trošku na mě padá smutek, protože už nikdy neprožiju ty krásné okamžiky, na které teď vzpomínám. Na doby, kdy jsem měl celá odpoledne volná, kdy jsem bez starostí pobíhal po venku a neřešil nic. Bylo mi ukradené, že je korupce, že nejsou peníze, nebo že budou obrovská sucha. To byly časy. Plné smíchu z úplných maličkostí a možná i blbostí. Tak trochu se mi zdá, že od té doby ztratil den alespoň polovinu času. A čím jsem starší, tím je to horší.
Na druhou stranu, možná ani teď netuším, co si pro mě života nachystal za krásné vzpomínky. I když, né vždy jsou vzpomínky krásné. Pamatuju se, že asi tak před třemi roky se mi stala věc, na kterou s knedlíkem v krku a potem na čele vzpomínám doteď. Tehdy jsem si po výplatě z brigády konečně koupil vysněný notebook. Jo, tehdy to byla událost roku, teda aspoň pro mě. Ve starém PC jsem měl uložené všechny fotografie, včetně těch rodinných (komplet za posledních asi 5 let). Rozhodl jsem se tedy, že všechny fotografie přetáhnu na flashku a následně do nového PC, vzhledem k tomu, že původní počítač měl svá nejlepší léta za sebou a člověk nikdy nevěděl, jak dlouho bude fungovat. Když skončilo dlouhé nahrávání na flashdisk, udělal jsem největší chybu ve svém životě. V domění, že je vše na flashce, jsem fotky ze starého PC smazal. Možná už tušíte, co následovalo. Po připojení flasky do mého NB se objevilo okénko s tím, že flash je poškozena a nelze z ní číst soubory. V té chvíli mě mohlo trefit. Všechno pryč. Fotky z dob, kdy byl náš milovaný pejsánek malinkatý, rodinné oslavy, dovolené, vše. Dlouho jsem se odhodlával sdělit tuto "novinu" rodičům. Noční můra se stala suktečností, co dodat. A jak už to bývá, na ty špatné vzpomínky se zapomenout prostě nedá, drží se nás jako klíště.


Ovšem vzpomínky nejsou jen v naší hlavě. Abyste mi rozumněli, myslím teď věci kolem nás, které jsou plné vzpomínek, naše domy, byty, města, obce, zahrady. Když se kolem sebe rozhlédnu, vidím pokoj plný vzpomínek. Doslova narvaný k prasknutí. Jasně, fakticky tam žádné vpzomínky nejsou, ale tyhle věci, jsou prostředníkem mezi námi a světem vzpomínek. Zdvihnu hlavu a vidím polici, na které stojí mé svaté knihy o Harrym Potterovi. Hned se mi vybaví moje první setkání s těmito knihami. Doby, kdy jsem žil v přesvědčení, že Harry Potter je blbost prvního stupně. Stačilo dát knihám šanci a přesvědčení, kerého jsem nabyl ani nevím jak, je pryč. Mrknu na mou polici nesoucí sbírku autíček, kterou jsem "zdědil" po svém otci. Ty bláho, ta už toho musela prožít hromadu. A vzpomínkové vazby k ní nemám určitě jenom já, ale taky táta. Ten možná vzpomínká, jak se svými autíčky tenkrát poprvé machroval před kluky. Je toho spousta. Stačí se v dnešním uspěchaném světě zastavit a zadívat se na věci, které jsou tu pro nás každý den. V našem životě možná znamenají mnohem víc, než jen místo, na které se práší a nechce se nám ho ani uklízet, viz má polička s autíčky...ale před tátou ani muk! Díky :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Šíryen Šíryen | E-mail | Web | 28. srpna 2016 v 20:44 | Reagovat

V dnešní době, přijde mi, člověk bez fotografií už nedovede příliš dobře vzpomínat :) co není na fotce, jako by nebylo.. trochu mne to trápí.
Líbí se mi, jak jsi téma týdne pojal. A že si všímás maličkostí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama