Drobné si nechte...

31. srpna 2016 v 16:39
Dnes jsem po delší době vyrazil do náruče civilizace. Abyste chápali, bydlím na vesnici, a tak nějak léto, co léto nemám potřebu trávit tyto nádherné dny volna ve městě. Stačí, že tam zbylých 10 měsíců trávím každý den, od pondělí do pátku. Ale i já, velký vesničan, tu a tam potřebuji výdobytky moderní doby a civilizace.



Jelikož tradičně, díky prázdninám, nejezdí téměř žádné autobusy a ani auto nebylo doma, rozhodl jsem se, že na cesty vyrazím na kole. Asi bych zde měl zmínit, že činnost, kterou opravdu ze srdce nenávidím, je sport. Nenávidím hodiny tělocviku, nenávidím sportovní kurzy, nenávidím nic v souvislosti se sportem. Nevadí mi pohyb, ale vadí mi sportování, a to je velký rozdíl. Tělocvik je pro mě noční můrou, a taky že to o mě všichni vědí. A i přesto, já, antisportovec, vstal v 7:30, sedl na kolo a vyjel. Ono 4 km zase není taková dálka, uznávám, ale pro nás antisportovce je i to úspěch.
Asi za 10 minut jsem byl na místě, zaparkoval svůj drahocenný stroj a zamkl ho. No, on to tak úplně můj stroj nebyl. Mé kolo už nějaký ten pátek leží vyfouklé ve sklepě, tak jsem si půjčil kolo svého tatíčka. O to víc jsem se bál ho nechat stát někde na veřejnosti, ale do obchodu s ním člověk zatím nemůže. Doufám, že už brzy dorazí do ČR nový trend z Ameriky, a to nakupování v supermarketu z pohodlí našich kol.

Také si zde přečtěte: Nervy v čokoládě - 1. část

První, co jsem podnikl, byla návštěva kadeřníka. Vlasy jsem sice ještě nijak dlouhý neměl, ale přeci jenom, kdo ví, kdy zase budu mít ve školním roce čas tam zajít. I když popravdě, ve třeťáku jsem to dělal tak, že jsem si napsal omluvenku na poslední hodinu, jakože jdu k lékaři, a šupky dupky jsem utíkal k holiči. Pak jsem se jenom musel modlit, abych tam nepotkal třeba třídní. To nevím, jak bych to vysvětlil...
15 minut pohody a pokecu s kadeřnicí uteklo jako voda a já mohl pokračovat v cestě po civilizaci. Dalším cílem byla drogérie. Tam jsem potřeboval jednu nejmenovanou věc :-D Vše jsem tam v pohodě sehnal, ale co mě fakt dokáže vytočit je, když daný produkt stojí 99,- Kč. Když platím stovkou, tak je mi trapný nechat si vracet korunu, a tak se jí vždy se slovy "to nechte" vzdám. Koruna mě nezabije. Jenže to samý se opakovalo i v dalším obchodě. Tentokrát jsem potřeboval rámeček na fotku - cena 129,- Kč. To už mě docela štvalo, v peněžence vyhrabu 130,- Kč, a se slovy "drobné si nechte" odcházím. To už jsem dnes přišel o celé DVĚ koruny! Odcházím s pocitem štědrosti...
Nakonec mé kroky vedly do papírnictví, kde jsem potřeboval fotopapír. Jakobych to nečekal, 20 kusů stojí krasných a kulatých 119,- Kč. V peněžence vyhrabu 120,- Kč, ale tentokrát si tu korunu nechám vrátit. Přeci jenom, jsem chudý student, který potřebuje každou korunu. Nakonec jsem se docela vytočený vrátil zpět ke kolu, na sedl a vydal se do bezpečí venkovského domova.

Také si zde přečtěte: Sonda do mého světa pokroku

A co z toho plyne?
Nad tímto marketingovým tahem českých obchodů, ale asi nejen těch českých, jsem přemýšlel celou cestu zpět. Vidím za tím jasný cíl, a to vyvolat v zákaznících pocit levného zboží, přestože je obchodníkům jasné, že jim zákazník tu korunu stejnak odpustí. Vyčůraný. Ale přeci jenom, z dnešního rána dobrý pocit mám. Odtajnil jsem podnikatelský trik! Možná už brzy uvidíte v Televizních novinách reportáž s "Korunovým inspektorem" TV Nova.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 retrofeeling retrofeeling | Web | 4. září 2016 v 20:29 | Reagovat

No jo, baťovské ceny :-D A taky pozor na úroveň očí - tam dávají to, co chtějí, abys koupil... O pár cenťáků níž je to samý, jen v jiném obalu/značky a o 50% levnější :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama